Slovo úvodem
Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré
a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují.
Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic?
Slyšíš tu píseň dálek závratných?
Tiše a velebně šumí hlavy stromů.
záře slunce červenavá
stéká po jejich rozpukaných kamenech
a vůně pryskyřice tě omámí.
A večer oheň táborový
Tam do tmy pak zasvítí
A vyvolá v tobě pocity,
Které otřesou tvou duši.
Jaroslav Foglar, Kronika Ztracené stopy
1967
STOPA 30 let
Třicet let v lidském životě je dlouhá doba, co vody uplyne, kolik táborových ohňů zaplápolá a najednou i Náš skalický oddíl Stopa slaví třicáté výročí.
Jsou to dvě generace lidí, kteří procházejí oddílem,dvě generace s rozdílnými názory, ale lidé, kteří měli a mají stejný cíl. Dokážou se semknout a držet pospolu.
Oddíl nedělá jen jméno, to ho jen zaštiťuje, oddíl dělají všichni členové, všechny děti i vedoucí kteří zpívají společnou píseň, pyšní se stejnou domovenkou a uznává podobné hodnoty.
V letošním roce oslavíme třicáté výročí našeho oddílu, jsem velice ráda, že jsme měli to štěstí a hned od začátku našli místnost, kde jsme se mohli scházet, a tam jsme dodnes.
Naše klubovna patří Obecnímu úřadu a z počátku jsme ji užívali společně se Svazáky.
Pamětníci se pousmějí a vzpomenou, že jsme patřili pod pionýrskou organizaci ve Svitávce, kam téměř všichni členové chodili do školy. Jak šel čas a došlo k politickému zvratu, přestoupili jsme z Pionýra pod organizaci Zálesák a po něm jsme již několik let pod Českou Tábornickou unií.
Protože jsme především oddílem dětským, snažíme se klubovnu udržovat jak se dá,i když to často není dle našich představ. Víme, že vždy se dá něco zlepšovat. Za těch třicet let jsme něco opravili, přikoupili a snažíme se abychom se v té naší malé místnosti cítili co nejlépe. Jsou roky, kdy oddíl byl vyhlášeným v širokém okolí a my jsme vyhrávali jednu soutěž za druhou, nastaly i roky horší, kdy jsme se plácali nad vodou a přemýšleli o tom, jestli to co děláme, má vůbec nějaký smysl.
Dnes si troufám říct, že smysl to určitě má, a jsem ráda, že momentálně ve vedení oddílu pokračují naše děti a snad budou i děti ostatních členů, kteří jsou zatím ještě malé.
Důvodem, proč tuto práci píši je to, že bych chtěla projít všechny kroniky a z nich udělat stručný výpis. Napsat seznam lidí, kteří oddíl navštěvovali a vypsat nejdůležitější akce a tábory, které jsme organizovali . Určitě se najdou nějaké chybičky, protože kroniky psaly děti a někdy jsou data neúplná. Ani já, ani nikdo jiný si už nevzpomene na každé dítě, které s námi trávilo volný čas. Pokud se tedy někdo z Vás nenajdete, nebo naopak najdete nějakou časovou chybu, prosím připomínkujte, ráda práci opravím a předem se za chyby všem velice omlouvám.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem vedoucím, kteří kdy oddíl vedli,všem kamarádům a známým, kteří nám pomáhali budovat tábory, tábořiště i opravovat klubovnu. Všem lidem kteří s námi organizovali akce jako např. Se Stopou po Stopě, Portu, Bál ….
Děkuji všem rodičům, kteří nás podporovali a (také možná někdy
i s obavami) posílali děti na tábory a výpravy.
Věra Dobšíková – Valnohová
